Zabít hydru

Západ je v troskách. V krajině se usídlila hydra o mnoha hlavách. Jedna hlava LGBT, druhá jako klimahysterie, třetí je multikulturalismem, čtvrtá antirasismem a na těle hydry rostou hlavy další... Zahubí hydra nás, nebo my ji?

Souboj s Hydrou zahájil Héraklés tím, že za lernskými bažinami zapálil les a tak odřízl Hydře ústupovou cestu. Poté si v plamenech rozžhavil šípy a jimi zahájil souboj. Hydru to rozdráždilo, vrhla se na Hérakla, ten jí usekl hlavu, kterou však ihned nahradily dvě nové...

Ideologie si vždy žily svým životem, každá bojovala svůj vlastní boj. Stalo se ale něco, co patří mezi noční můry. Tyto ideologie se spojily v jedno zvíře, hydru, u níž nikdy nevíme, jaká další hlava vyroste příště.

Multikulturalismus - něco, co se velmi vymklo kontrole. Pokud se v homogenní společnosti, která má svoji vlastní kulturu, svůj vlastní způsob života a je ve svých tradicích pevná, objeví něco odjinud, je to fajn. Závan jinakosti, oživení streotypu a fádnosti je osvěžující a působí příjemným kontrastem. To vše ale platí pouze do okamžiku, kdy podpora vlastních tradic a kultury začne být chápána jako něco nemístného, xenofobního až zvráceného a vše cizí získá punc nedotknutelnosti. Jsou rozvraceny kořeny společnosti.

Náboženství - jakýkoliv fanatismus je škodlivý. Víra a následně podpora náboženství mají být soukromou aktivitou lidí. Naše země je ústavou označena jako sekulární (zjednodušeně řečeno je náboženství odděleno od světské moci, od úřadů, od zákonů). V okamžiku kdy jsme svědky výjimek ze zákona kvůli náboženství, v okamžiku, kdy se náboženství tahá do státních škol, v okamžiku, kdy v západních zemích Evropy může vedle sebe paralelně stát právo šaría a právní řád dané země, tedy neplatí stejné právo pro všechny občany dané země, dostáváme se na velmi tenký led. Etická vyspělost evropských zemí se stává slabostí, kdy ve jménu tolerance umožňujeme oslabení vlastního právního řádu.

Rasismus - „Přestaňte o něm mluvit,“ odpovídá například Morgan Freeman na dotaz reportéra, jak se zbavit rasismu. Jednejme s lidmi tak, jako bychom byli slepí a neviděli je. Vnímejme jejich hlas, jejich činy, jejich slova, jejich energii. Přestaňme řešit rasu. Ale společnost jakoby se zbláznila. Klekáme na koleno a omlouváme se za svůj původ. Omlouváme se za historii, kterou jsme nezpůsobili. Je to jedna obrovská šaškárna. Starejme se, aby se hitorie neopakovala a nebylo ubližováno nikomu jen kvůli tomu, jaký má původ. To, co se děje teď, je neskonale nebezpečné. Popírá se historie, nebílí studenti jsou traumatizovaní, protože se dívají na sochu úspěšného bílého vědce, tak se socha odstraní. Opravdu se všichni zbláznili? Narůstá agresivita, přibývají násilnosti... A roste oboustranná nenávist.

LGBT - velké téma. Ale je vlastně stručné. V současnosti žádný ze zákonů naší země nezkoumá gender či sexuální preference občana. Všechny zákony platí pro všechny stejně. Nedochází k diskriminaci. Jakkoliv si uvědomuji břímě, které musejí nést lidé, kteří se narodili jiní, jde z hlediska přírody o odchylky (není míněno jako urážka). Norma a normálnost je jasná - je dána přírodou a od přírody, a tedy přirozenosti a normálnosti, se mají odvíjet i zákony země. Jako si občané nevypíchnou oči kvůli jednomu slepému, nemají se řídit zákony, které jsou stavěné na míru menšinám.

Kvóty - ať už na menšiny (aktuálně například oficiální pravidla pro Oscary), nebo na počet žen ve vedoucích pozicích. Úspěch se má odvíjet od schopností, znalostí a pracovitosti. Nikoliv od pohlaví, barvy kůže, sexuality apod. Pro schopnou ženu jsou kvóty urážkou, pro aktuálně nepodporované skupiny lidí obrovskou nespravedlností. Diskriminace je špatná, a to i ta pozitivní.

Rozvrat rodiny - začíná to genderem, končí definicí rodiny. Už nenazýváme děti kluky a dívkami, ale pouze dětmi. Co kdyby se náhodou takovým oslovením dítě nesprávně profilovalo? Genderová neutralita je teď novou modlou. A tak už ženy nejsou maminkami a muži tatínky, ale stávají se rodiči s pořadovým číslem. Ono taky nazvat transmuže maminkou je obrovská urážka. Popíráme přirozenou rodinu, urážíme to, co nám dala příroda. Je to jak zlý sen. Táta - máma - dítě a kluci a holky. Tak to našemu druhu příroda nadělila a tak je to přirozené. Všechno ostatní je anomálie. PŘÍRODA NENÍ DEBIL.

Dotace, dávky aneb Bez práce jsou koláče - Jsme v situaci, kdy některé země zavádějí zaručený příjem každému ze svých občanů. Proč? Jsme v situaci, kdy se vyplatí být na dávkách a nepracovat. Jsme v situaci, kdy se nejdříve hledají dotace, než aby se vydělalo a ušetřilo na to, co je nám milo a potřebno. To všechno je špatně. Chceš jíst? Vydělej si na to! Chceš podnikat? Pak má být tvůj úspěch měřen prací, ne schopností vyplnit žádost o dotaci. A kde na to vezmeme peníze? Sebereme je přeci těm, kteří jako idioti stále pracují.

Klimahysterie - nepochybně žijeme příliš konzumně. Nepochybně bychom měli více myslet na to, jak naší Zemi ubližujeme. Nepochybně bychom měli produkovat méně odpadů a více sázet stromy. Prostě bychom se měli starat o místo, kde žijeme. Ale to, co padá ze stolů evropských úředníků, je jen chaos, který vede Evropu do záhuby. Šmahem zničíme automobilový průmysl a těžbu uhlí, ale pořád (díky dotacím a směrnicím EU) budeme pěstovat na polích řepku nebo kukuřici, kterou žerou jenom bioplynky, sekat trávu dříve, než vyroste a blbnout s elektromobily se současnou neznalostí toho, jak ekologicky zlikvidovat baterie. Celá ochrana přírody z pera EU na mě působí jen jako nekoncepční a chaotické blbnutí, které přinese více škody než užitku.

1984 - salámové ukrajování z našich svobod začíná získávat jasné obrysy. A nápadně se podobá orwellovskému románu 1984. Kniha, která měla být varováním, se stává návodem. Šmírování na každém kroku, určování té jediné správné pravdy, přepisování historie, povinné dobro, cenzura, stíhání nepohodlných. Už jen snaha o likvidaci hotovosti je obrovským zásahem do svobody. Poslední fází už jsou jen čipy, které prozatím patří do konspiračních teorií. Jak dlouho ještě?

Černobílé vidění světa - EU vs. Rusko, progresivisté vs. konzervativci, levice vs. pravice a tak dále. Nehledáme odstíny, nehledáme zlaté střední cesty. Hledáme nepřítele, nálepkujeme, ostouzíme a urážíme. KDO NEJDE S NÁMI, JDE PROTI NÁM!

Kořeny - Novým náboženstvím je "evropanství", vlastenectví je uráženo, slovo "národní" se stává téměř sprostým. Láska k vlasti a zpěv hymny se nazývá extremismem. Naši mrtví předci se v hrobě obracejí. Bojovali za naši zem, za naši svobodu, za náš jazyk. Kořeny této země prorůstají jejich hrdinstvím. A my do těchto kořenů lijeme "evropanství". Přežijí naše kořeny?

Zatím je hydra jedenáctihlavá. Kdy vyroste hlava další a jak bude vypadat? Nebo už tam další je a jen ji ještě nevidíme? A co je vlastně tělem té hydry a kde má své srdce? Dokážeme ji zabít, nebo dříve zabije ona nás?